Jak nás Bůh někdy překvapí krásou okamžiku. Dnes při spěchu do práce jsem v parku viděla padající lipový odkvetlý květ, snášel se k zemi ve spirále a mne to přinutilo se zastavit a užívat si ten krásný okamžik, kdy Bůh dopustí, aby nás příroda uchvátila svým kouzlem. Na mé tváři se okamžitě objevil úsměv a v srdci jsem prožívala hluboký klid a souznění. Měla jsem pocit, jakoby se na chvilku zastavil čas. Všední starosti byly zapomenuty, spěch pominul, úkoly ztratily svou naléhavost. Byla to chvíle jen pro mne a Boha. Někdo si může říct, takový detail, ale mne to hluboce oslovilo. Zaměřujme se více na takové prchavé okamžiky krásy Božího stvoření a užívejme si je. Já si takové zážitky uchovávám v paměti, abych se jimi pak ve chvílích smutku mohla potěšit a připomenout si je. Je velkou pravdou, že Bůh je s námi pořád, i v našich každodenních shonech a povinnostech. Nechme tedy Boha, aby se v našem životě oslavoval v maličkostech všedního dne, aby nás na chvíli vytrhnul z našich životů a ukázal nám svou krásu.
Přidat komentář