Každý ve svém životě bojujeme s většími či menšími překážkami. Já sama často zažívám strach z neúspěchu a selhání. Prožívám nejistotu, zda jsem úkoly vykonala správně. Teprve se učím ve svém životě starosti svěřovat Bohu. V každodenním shonu často zapomínám, že na to všechno nejsem sama, že nemusím všechno zvládnout jen vlastními silami. V mém případě je to o budování důvěry v Boha, naučit se plně se na něj spolehnout, důvěřovat mu, odevzdat mu svůj život se všemi svými starostmi. Nic není příliš banální, nic není pro něj nedůležité. Miluje nás a chce nám v životě pomoci. Naším úkolem je důvěřovat jeho nekonečné moudrosti a jeho lásce. S důvěrou se k němu obracet, pokud nás něco tíží, hledat útěchu a spočinutí v jeho náruči. Okolní svět je velmi zaměřený na výkon, na lidské ego, na úspěchy. Náš Bůh takový není. Nesoudí nás. Sklání se k nám a touží nám pomoci. My jako Boží děti u něj hledáme útěchu, porozumění a lásku. On nám vše poskytne, když prosíme, naslouchá a také jedná v našich životech. Bůh ve své nekonečné lásce nás však také vyzývá k tomu, abychom pomáhali druhým, svým bližním, abychom v srdci chovali lásku a pozornost k těm, kteří bojují s nějakým problémem – stejně tak, jako to dělá on. Svěřujme Bohu své starosti, malé i velké a on nám pomůže. Stejně tak buďme vnímaví vůči neštěstí druhých a pomáhejme tak, jak nás to naučil Pán Ježíš. Nezapomínejme na Boží lásku a předávejme ji dál.
Přidat komentář